PhDr. Iva Málková není lékařka, ale je psycholožka, která se již 30 let věnuje problematice hubnutí. V r.1990  založila  společnost STOB (STop OBezitě), která sdružuje na tři sta psychologů, lékařů, nutričních terapeutů, cvičitelek a dalších odborníků, jejichž cílem je pomáhat všem, kteří řeší otázku jak zhubnout. Prioritou není dieta, ale zdravá životospráva, zdravá strava a zdravý životní styl celkově.

Níže si můžete přečíst rozhovor, který poskytla časopisu OnaDnes. 

Máte s sebou krabičku s jídlem?

(smích) Nemám, ale mám proteinovou tyčinku, kterou si dám místo hlavního jídla.

Zkouším, jestli nejste ta, která káže vodu, přitom pije víno. Opravdu vám jedna malá tyčinka zažene hlad?
Složením vydá za normální jídlo, je v ní hodně bílkovin. Když si nechci brát krabičky, je to ideální řešení. Navíc zabiju dvě mouchy jednou ranou. Najím se a ještě vyřeší mé chutě na sladké. Musíte si uvědomit, že většina lidí, kteří mají celý život problém s váhou, a já mezi ně patřím, nejí kvůli tomu, že mají hlad, ale že mají velké chutě. Normálně vám v poledne kručí v břiše a jdete na oběd, obéznímu fyziologické signály hladu vymizely. Jí tehdy, když jídlo vidí a cítí.

Hodně z nás má teď po Vánocích sražené oblečení, i když špatně navoleným programem pračky to není. O kolik jste přibrala o svátcích vy?
Vždycky si je dopředu naplánuju. Povolím si kilo, maximálně dvě navíc. V únoru už asi popatnácté odlétáme s klientkami na Kanárské ostrovy, kde se hýbeme několik hodin denně, a nabraná kila shodím. Větší váhový výkyv už si nedovolím, protože s věkem a mým metabolismem narušeným nejrůznějšími dietami z mládí bych pak kila těžko shazovala. Kdybych se nehlídala a nehýbala, byla bych schopná se dostat na metrák. Mám k tomu dispozice, protože rodiče byli silní. Genetika je mocná.

Promiňte, ale není odvolávání se na genetiku jen výmluvou těch, kteří mají slabou vůli?
Vůbec ne, to je fakt.

Jak je potom možné, že rodiče mají jednu dceru hubenou, zatímco druhá je obézní?
S váhou je to stejné jako s výškou a inteligencí. Polovina lidí je v průměru, čtvrtina v nadprůměru, čtvrtina v podprůměru. Každému je do vínku daná nějaká váha. Stejně jako můžete IQ životním stylem trochu zvýšit nebo snížit, tak jsou nějaké hranice s váhou. Mám to vyzkoušené. Dvakrát jsem měla 90 kilo, která se mi podařilo srazit na 68, ale níž to nešlo. I když jsem shodila ještě pár kilo, stejně jsem se dostala na 68. Tělo má určitý bod, na kterém se cítí dobře. Genetika je mocná. Metabolismus můžeme zrychlit cvičením, ale nemůžeme přesáhnout to, co je nám dáno. Člověk, který je od přírody naprogramovaný, že bude obézní, nikdy nebude vyhublý. Takový je život.

Co se u Málků servíruje, když něco slavíte?
Celá naše rodina, protože všichni máme s váhou problémy, se snaží žít zdravě. Klidně si dám v neděli vepřo knedlo zelo, ale malou porci. Snažím se mít na polovině talíře zeleninu, na čtvrtině bílkovinu a na čtvrtině sacharidy. Když dělám jednohubky, podklad není rohlík, ale mrkev nebo okurka, na kterou dám pomazánku z tvarohu. I návštěvám to chutná.

Máte večer nějaký časový strop, kdy už nejíte?
Ne, kvůli práci chodím spát pozdě. Dříve to bylo v deset, teď sedím u počítače i do jedné v noci. Najím se v šest, ale pak dostanu na něco chuť. S manželem to řešíme tak, že si dáme dvě deci bílého.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.