Procento obézních lidí v naší populaci neustále roste. Myslím si, že tento neuspokojující fakt je důsledkem současného životního stylu. Dospělí často pracují v kancelářích u obrazovek počítačů a navíc sedí na nevhodných židlích. Po příchodu domů je člověk většinou tak unavený, že nemá chuť ani sílu se jít na chvíli ven proběhnout či zahrát tenis. Místo toho buď sledujeme opět monitor počítače, nebo televize. Školáci moc na výběr nemají. Ti musí sedět celé dny na židli a často jediným jejich pohybem je sprint na oběd nebo dvě hodiny tělocviku týdně. Náš způsob života je převážně sedavý a z toho pramení řada komplikací. V minulosti lidé trávili spoustu času prací na polích, protože byla pro ně obživou a vypěstované artikly sloužily ke směnnému obchodu. Koně, kočáry a později vynález automobilu dopřál méně pohybu jen nejbohatším vrstvám, a tak většina lidí byla nucena se přemísťovat pomocí svých chodidel.
I když si nepamatuji, že bych někdy byla tlustá, opak je pravdou. Rodiče mi vyprávěli jednu dnes už úsměvnou příhodu z dětství. O prázdninách, kdy mě bylo 5 a bratrovi 7 let, rodiče jeli s přáteli do Tater a nás nechali u babičky na Moravě. Ta byla vyhlášena trubičkami, lineckým cukrovím, vanilkovými rohlíčky, štrúdlem či bublaninou a k tomu všemu nám večer k televizi přinesla zakoupené oplatky či nanukový dort. Nám tyto pamlsky doma nebyly dovoleny, a proto jsme využili příležitosti, že nás nikdo nemohl okřiknout. Babička i my jsme byli spokojeni až do příjezdu rodičů, kteří si nás se zděšením odváželi domů. Oba jsme byli tlustí s baculatými tvářemi, bratr se nevešel do žádného oblečení do školy. My dva jsme netušili, že je něco špatně, ale maminka ano, a proto začala jednat. Zredukovala náš jídelníček a za několik týdnů jsme se opět vešli do svého starého oděvu.
Na základě své zkušenosti či zkušenosti mých rodičů bych chtěla zmínit první důvod proč nebýt tlustý. V dnešních dnech je téma dětské obezity intenzivně diskutováno. Několik studií prokázalo, že děti s nadváhou jsou častěji terčem šikany. To může mít za následek nejen zhoršení prospěchu, ale i vyhýbání se kolektivu. V nejhorším případě tlustý školák přestane úplně chodit do školy. Domnívám se, že něčeho podobného se obávali i moji rodiče, když nás po dvou týdnech viděli v novém rozměru.
Myslím si, že tím největším důvodem, proč se lidé rozhodnou hubnout (ať už ze své iniciativy či na doporučení lékaře) je zdraví. Obezita i nadváha s sebou nesou řadu rizik. Tito lidé mají větší sklon k řadě více či méně závažných chorob (např. bolesti zad, křečové žíly, hypertenze, diabetes mellitus, dušnost a s tím související větší riziko při anestézii, potíže s pletí,…). V momentě, kdy si to lidé uvědomí, mají strach ze zhoršení svého zdravotního stavu a zatouží po jeho zlepšení.
Dalším stimulem může být fyzická kondice. Obézní lidé často sedí na gauči a sledují televizi. V horším případě se u této statické činnosti občerstvují brambůrkami a pivem. U těchto lidí se mohou projevovat i problémy s prostou chůzí a samozřejmě nemohou provozovat sporty spojené s pohybem.
V současném moderním světě je často velmi důležitý vzhled, atraktivita a schopnost se vkusně obléci. V časopisech či v médiích neustále vidíme dokonalé modelky s ideálními mírami, které jsou často způsobeny dietami a v horších případech anorexií. Je to úplný opak obezity, který dle mého názoru také není správný, protože s sebou nese zdravotní komplikace. Na druhou stranu takto hubení lidé nemají problém s oblečením. Stačí navštívit jakékoliv obchodní centrum a jen si vybrat chtěný střih a barvu mezi tisíci nabízenými kusy. Ale v regálech často úplně chybí XXXXL velikosti anebo jich je jen několik málo kusů, které většinou nejsou pěkné. Tito lidé proto musí navštěvovat specializované obchody či si nechat ušít oblečení na míru a zaplatit tak mnohem více peněz. Finanční stránka může tedy být dalším chtíčem proč shodit nadbytečné kilogramy
Stále existuje diskriminace na pracovištích. Zaměstnavatel většinou přijme normálního člověka, i když by na stejné pozici mohl pracovat otylý člověk se stejným vzděláním. Nedokážu to přesně zdůvodnit, ale možná je důvodem reprezentace firmy či nedůvěra v tlusté lidi. Tak se stává obezita překážkou kariéry. Stimulem ke zhubnutí může být i touha po větší výkonnosti v současném zaměstnání a tím předejití výpovědi.
Nemálo důležité jsou sociální faktory. ,,Lidé s velkým obvodem pasu´´ stojí často na okraji společnosti a mnozí se na ně dívají skrz prsty. Někteří pak žijí v sociální izolaci, aby se vyhnuli studu a posměchu. Často v autobuse či tramvaji potkám někoho tlustého, jak pojídá kalorické a nezdravé jídlo. V takových případech jen kroutím hlavou a v duchu si říkám, jak ten člověk může sám se sebou žít. Na druhou stranu jsou lidé, kteří jsou tlustí, ale nemůžou za to, protože trpí chorobou (např. hypofunkcí štítné žlázy). To člověk v MHD nepozná, ale takových je mi líto. Mezi sociální faktory patří bezpochyby i touha najít si partnera či líbit se stávajícímu partnerovi/manželovi.
Jako poslední motivující faktor bych zmínila touhu po rodině a dětech. Dnes je stále více neplodných párů z nejrůznějších příčin. Jednou z nich může být právě obezita či nadváha. S tím souvisí i možné komplikace během těhotenství a obtížnější porod.
Dle mého názoru je pro některé hnacím motorem touha dokázat nejen sobě ale i posmívajícímu se okolí svoji cílevědomost a chuť stát se lepším člověkem. Touha zhubnout je jedním z nejčastějších novoročních předsevzetí, která často nekončí kýženým výsledkem. Mám dojem, že každý kdo úspěšně bojoval či bojuje s nadváhou či obezitou si sám sebe více váží. Zbaví se studu, který ho provázel při každém pobytu ve štíhlém světě, je šťastnější a spokojenější. Navíc se tito ,,noví´´ lidé mohou zapojit do pohybových aktivit a kolektivních sportů, kde naváží nová přátelství."
Lenka Janošíková