Výživové zvyklosti českých a finských vysokoškolských studentů:

Je to téměř tři roky, kdy se pomalu ale jistě blížilo mé vysokoškolské studium ke konci a přede mnou stál tehdy takřka nepředstavitelný úkol- Diplomová práce. Právě v této době se mi do ruky dostala kniha profesora Fořta s názvem: Co jíme a pijeme. Právě tato publikace mě přivedla k tématu mé budoucí diplomové práce."

Celoživotní nízká kvalita výživy má bezprostřední či při nejmenším nepřímou vinu na mnoha předčasných úmrtích, určitě však na zdravotních poškozeních, částečně nebo trvale invalidizujících stále mladších lidí. Chronická civilizační onemocnění nemohou být nikdy vyléčena nebo alespoň držena na uzdě chronickým použitím léčiv, pokud pacient trvale nezmění způsob stravování a nevyužije možnosti skýtané léčebnou výživou, (Fořt, 2003).

Tak právě tento odstavec ve mně vzbudil otázku, zda právě ona kvalita výživy je “stejně nízká” u nás v ČR jako i jinde ve světě. A téma diplomové práce bylo na světě: Srovnání výživových zvyklostí vysokoškolských studentů v České republice a ve Finsku.

Statistiky hovořily jasně, ale bohužel také smutně pro obě země (viz tabulka č.1 a č.2 níže). Stravují se tedy Finové i Češi obdobně jen Finové o málo kvalitněji?

Tabulka č. 1: Procentuální výskyt obezity a nadváhy z roku 2004

                    Muži Finsko       Ženy Finsko         Muži ČR          Ženy ČR           Evr. průměr muži          Evr. průměr ženy        

nadváha            68                        52                     72                  68                            54, 4                        41,9

obezita             19,8                     19,4                    21                 31                           15,3                           17,0

Tabulka č. 2: Úmrtnost na choroby související s nevhodným stravováním z roku 2004

                                                 Celková úmrtnost ve  Finsku (%)           Celková úmrtnost v ČR (%)            Evropský průměr (%)

Vybrané nepřenosné choroby            80,0                                                            88,4                                              82,4

Kardiovaskulární choroby                    40,7                                                            51,3                                               37,6

Ischemická choroba                             24,4                                                            19,6                                                14,8

Cerebrovaskulární choroby                  9,2                                                              14,7                                                9,4 

Ostatní srdeční choroby                       3,9                                                               4,7                                                  8,7

Zhoubné nádory a rakovina                 21,6                                                             26,0                                                28,0

Rakovina konečníku a tlustého střeva  2,1                                                               4,1                                                  3,2

Choroby trávicího ústrojí                       4,4                                                                4,3                                                 4,8

Cirhóza jater                                         2,0                                                               1,9                                                 1,9

Nejprve mě zajímalo, jaký názor mají odborníci, neboli jak se od sebe liší výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR a Finska. Na první pohled se zdála podobná- vyrovnání příjmu a výdeje energie, snížení příjmu živočišných tuků, sodíku či omezení příjmu alkoholu, zvýšení podílu komplexních sacharidů ve stravě a především vyrovnaný nutriční příjem... Po hlubším prozkoumání však mohu říci, že česká nutriční doporučení obsahují více požadavků na úpravu stravovacích návyků než doporučení finská. Mají tedy Finové opravdu vyšší kvalitu výživy než obyvatelé ČR? Nasvědčovalo by tomu i mé další zjištění. Finští studenti velmi dobře znají svá výživová doporučení. Téměř v každé menze či jídelně jsou vyvěšena grafická znázornění finských výživových doporučení, jako jsou potravinová pyramida nebo modelový talíř a student jim rozumí. V případě českých studentů je to kompletně jiná situace. Více než 90% z nich vůbec ani neví, že nějaká oficiální výživová doporučení pro občany ČR existují.

V případě obecných výživových návyků jsem nezjistila výrazné rozdíly mezi studenty obou zemí- studenti jsou zvyklí pravidelně snídat, obědvat i večeřet. 65% Čechů svačí více než 2krát denně, zatím co 60% Finů má pouze jednu svačinu za den, 25% dvě a více. Ale 56% českých studentů svačí sladkosti, ostatní volí převážně obiloviny (pečivo). Finové svačí ve velké míře ovoce a mléčné výrobky.

Od lékařských doporučení se značně liší velikosti konzumovaných porcí některých potravinových skupin, a to především u českých studentů..

S výrazně větší typickou porcí (tj. 1,5 avícekrát větší) se mezi českými respondenty setkáváme u potravinových skupin obilovin (75%), mléka a mléčných výrobků (53%), masa (80%), cukru a sladkostí (45%). U finských dotazovaných studentů se s výskytem vyšších porcí setkáváme pouze u potravinové skupiny mléka a mléčných výrobků (60%). V případě potravinové skupiny sladkostí je velikost typické finské porce často dokonce nižší než velikost doporučené porce (62%). Ostatní potravinové skupiny ve velké míře odpovídají doporučením lékařů u nás i ve Finsku, (Štamberková, 2010).

Další rozdíl, na který bych ráda upozornila, je skladba večerní stravy. 80% Finů konzumuje k večeři více než 3krát týdně maso, 85% zeleninu a 75% mléko a mléčné výrobky. U českých studentů stále nejčastější konzumovanou skupinou ve večerních hodinách zůstávají obiloviny (65%), (Štamberková, 2010)

Finové mají celkově pestřejší stravu a častěji preferují nízkotučné mléčné výrobky.

Kromě zařazovaných nevhodných potravinových skupin v jednotlivých denních jídlech je u obou zkoumaných skupin patrný problém neadekvátních porcí, který já považuji za jejich největší dietní problém (Štamberková, 2010).

Tento článek ukazuje pouze stručný výčet hlavních rozdílů stravování těchto dvou skupin studentů, ale již z něj je patrné, že Finští studenti mají hlavní problém v množství přijímané stravy. Tento prohřešek se vyskytuje i u českých studentů, kteří navíc nemají ideální skladbu stravy, což pravděpodobně má souvislost s nedostatečnou znalostí problematiky.

Alena Štamberková