Nedávno jsem četla článek o tom, jak jsou lidé nespokojeni se svým tělem a tento fakt se stává stále větším a větším problémem v naší společnosti. Podle nedávno provedených sociologických průzkumů vyšlo najevo, že více než 70% žen se stydí za své tělo, u mužů byl výsledek 30%, tedy o něco lepší. Tato skutečnost nahrává různým firmám pohybujícím se v oblasti diet, tzv. zázračné produkty na hubnutí, apod. Myslím, že nejdůležitější stravovací návyky a vůbec životní styl jako takový jsou položeny již v dětství a právě od nich se nadále odvíjí i naše životospráva. Vyrůstala jsem v rodině, která se živila typicky českou stravou. Myslím, že jídelníček by bylo zbytečné předkládat, nicméně nutno zmínit, že absence zeleniny i ovoce byla na denním pořádku. Bohužel ke sportu jsem také vedena nebyla. V pubertě, kdy jsem začala pravidelně sportovat (běhat a hrát tenis) se moje do té doby ne velmi ideální váha zkorigovala (ze 63kg na 55kg, při výšce 160cm), tedy BMI dosahoval normy. Když se mi v 17 letech naskytla příležitost jet studovat na rok do USA, neváhala jsem ani chvilku. Samozřejmě jsem byla připravená na určitou změnu jídelníčku, ale po příjezdu realita daleko předčila má očekávání. Stručně řečeno, pro americkou společnost je strava z fast foodu na prvním místě a platí pravidlo, čím méně pohybu, tím méně námahy. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, jako součást „začleňování se do nové kultury“ jsem se sice prvních pár měsíců udržovala díky sportu, ale jakmile nastala zima, kila šla nahoru. Shrnuto podtrženo, během následujících 5 měsíců jsem přibrala neuvěřitelných 17kg. Když jsem se vrátila zpět do Čech a ručička na váze ukázala 75kg(při výšce 165cm), šla jsem do mdlob, teprve v té chvíli mi došlo, že potřebuji zhubnout. A jelikož jsem zásady zdravé výživy znala, začala jsem jednat. Okamžitě jsem nasadila zpět snídaně, které jsem do té doby vynechávala, samozřejmostí pak byly menší porce, minimálně 5x denně. Zároveň jsem se snažila 60% svého veškerého příjmu energie soustředit do první poloviny dne. Do jídelníčku jsem zařadila do té doby tolik chybějící zeleninu a ovoce, avšak to v minimálních porcích a hlavně před polednem, a také kvalitní maso, jako dobrý zdroj bílkovin. Obsah sacharidů jsem snížila zhruba o polovinu, naopak právě zdroj bílkovin jsem se snažila zvýšit. Zde pro představu uvádím jeden den mého stravovacího režimu:

Nutno podotknout, že zhruba 4-5x týdně jsem provozovala aerobní aktivitu, v mém případě hlavně běh. A výsledky se dostavily celkem rychle, již po dvou měsících jsem zhubla o 7kg. Ovšem zde nastala fáze, kdy hubnutí začalo jít pomaleji. Kvůli studijnímu a pracovnímu vytížení jsem nebyla schopná přesně dodržovat svoje zásady a tak váha stagnovala. Stagnovala po dobu téměř 8 měsíců, po této době jsem sama sobě dala limit, a to, buď teď anebo nikdy. Díky pravidelnému stravování a pečlivému dodržování mých zásad jsem během dalších 6 měsíců zhubla oněch zbývajících 8kg a dostala se zpět na svou vysněnou „pod 60kg váhu“ a to 58-59kg. Tuto váhu si udržuji již přes rok a to bez jakýchkoliv větších nesnází, stačí si hlídat, co jím a jde to samo. Každý pokus o zhubnutí (trvalé), či dieta stojí úsilí, a pokud se do nich pouštíte s cílem za co nejkratší dobu zhubnout co nejvíce, nepočítejte s tím, že vám to vyjde, resp. rovnou počítejte s jojo-efektem. Avšak pokud se snažíte změnit svoji životosprávu od základu a věnujete tomu potřebný čas, který vaše tělo potřebuje, vaše úsilí se určitě vyplatí

Němečková Monika