Optimální tělesná hmotnost je důležitá pro všechny lidi, problémy s ní mají i sportovci. Každé sportovní odvětví má však odlišné nároky na tělesnou konstituci. Jinou váhu bude chtít mít zápasník sumo a jinou gymnastka. Jsou však sporty, jako třeba šachy a šipky, u kterých množství tělesného tuku výkonnost neovlivňuje. Tito sportovci nemají specifické výživové požadavky a mohou tedy hubnout jako běžná populace.

Když se rozhodne sportovec zhubnout, musí nejprve zhodnotit svůj energetický příjem a výdej. Pro některé je typický nárůst váhy mimo sezonu, kdy je snížena fyzická zátěž. V takovém případě je vždy vhodné snížit svou hmotnost ještě před začátkem intenzivních tréninků, protože omezení stravy by mohlo negativně omezit výkonnost. Někdy dochází k nadhodnocení spotřebované energie v důsledku sice velkého objemu tréninku, který se však skládá jen z krátké intenzivní části. Zbytek času se pak věnuje nácviku techniky, která však nemusí být tolik energeticky náročná.

U některých sportů není na závadu ani větší procento tělesného tuku. Třeba při vrhu koulí, diskem nebo kladivem je větší hmotnost užitečná. Umožní totiž atletovi udělit předmětu větší rychlost. Pro bojové sporty, které jsou rozdělené do váhových kategorií, je typické shazování váhy těsně před zápasem. Dostávají se tak pod svou obvyklou tréninkovou váhu, což jim umožní závodit v nižší hmotnostní kategorii. Chtějí tak získat výhodu nad lehčími soupeři. Náhlé snížení váhy však může negativně ovlivnit výkonnost, často se tak totiž děje díky dehydrataci, což může mít pro sportovce velmi závažné zdravotní důsledky., U většiny sportů je žádoucí mít nízké množství tělesného tuku. V běžné populaci je přijatelné procento tuku u žen 23,1 – 30 %, pro podání nejlepšího výkonu však 15,1 – 18 %, pod 15 % je již množství tukové tkáně rizikově nízké (u mužů jsou hodnoty o deset procent nižší)..

U běžců a cyklistů je to z důvodu minimalizace množství neaktivní, takzvané „mrtvé“ hmoty, která závodníkovi nijak nepomáhá, ale stále ji s sebou musí nosit a má kvůli ní větší aerodynamický odpor. Kulturisté se snaží v závěrečné, takzvané rýsovací, fázi minimalizovat obsah podkožního tuku v těle, aby tak zvýraznili své svaly ztenčením kůže. Jsou sporty, které kladou velký důraz na estetiku a přesnost pohybu, těmi je například gymnastika a tanec. Nízké procento tuku usnadňuje provedení obtížnějších prvků a zvýrazňuje mimiku. Vyšší nároky jsou kladeny na ženy, které se tak často snaží dosáhnout pro ně nefyziologické váhy. To vede k poruchám příjmu potravy. S nepravidelnou stravou se objevují poruchy menstruačního cyklu a úbytek kostní hmoty, toto se nazývá „triáda sportovkyň“. Tyto příznaky vyžadují zvýšenou pozornost, neboť je zde větší riziko zranění a dřívějšího nástupu osteoporózy.

Sportovci si nemohou dovolit razantně snížit svůj příjem energie. Pokud intenzivně trénují, nemělo by jejich tělo dostatek živin na regeneraci, což by vedlo k větší únavě a zvýšilo by se riziko zranění. Na prvním místě je vhodné snížit spotřebu tuků a olejů, ty nejsou pro tréninkovou zátěž tak významné jako sacharidy, z kterých tělo čerpá okamžitou energii. Je vhodné zamyslet se, jestli nekonzumujete příliš slazených nápojů a dezertů. Kvalitní zdroje sacharidů není vhodné omezovat, naopak je vhodné je zařadit před tréninkem (müsli tyčinka) pro doplnění energie. V dopoledních hodinách je vhodná konzumace potravin obsahujících složité cukry. Důležitá je konzumace potravin s nízkým glykemickým indexem (luštěniny, zelenina, jogurt, ořechy). Zeleninu je možno konzumovat v případě hladu neomezeně. Je nutné zajistit dostatečný přísun vitaminů a minerálů.

Pro rozumný úbytek váhy je rozumné snížení denního příjmu energie o 2-4 MJ, celkový příjem by však nikdy neměl být menší než 5-6 MJ, při vrcholové sportovní zátěži 6-8 MJ.

Zdroje:

MAUGHAN, R. J., BURKE, L. M. VÝŽIVA VE SPORTU, Příručka pro sportovní medicínu. 1. vydání. Praha: Galén, 2006. 311s. ISBN 80-7262-318-4

Šťastný, P. Snižování procenta tuku v rámci kondiční přípravy. DANCETIME, 2009, roč. 8, č. 01, s. 34-35.

Lucie Holubičková