Každý z nás má jiné fyzické proporce a tudíž i jiný metabolismus. Naše tělo se chová jako velká továrna, kde je energie, která je přijata v potravě, využívána na každodenní aktivity. Ať už chceme ráno doběhnout tramvaj nebo vyjít ve škole schody. Těla vrcholových sportovců se chovají stejně jako ta naše, rozdíl je pouze ve velikosti energie, kterou spotřebovávají k dosažení nejlepších výsledků. Sport a redukční dieta.

Pochopení, jak tělo spaluje živiny, je zásadní, abychom mohli sestrojit vhodný jídelníček pro jakéhokoliv vrcholového sportovce. Při tělesné aktivitě nejprve organismus spaluje cukry, ty jsou uloženy ve svalech (pouze pro jejich činnost) a játrech (zdroj cukrů pro celé tělo). Dále sahá do zásob tuků a nakonec do bílkovinných rezerv. To je ovšem to poslední, co sportovci chtějí. Veškeré svaly jsou tvořeny zejména proteiny a kdyby došlo k chybnému sestavení jídelníčku, tělo by po delším hladovění vytvářelo energii právě z bílkovin uložených ve svalech.

Redukční dieta u vrcholových sportovců se tedy bude lišit od té, kterou drží většina dívek. Tato dieta (dieta nesportovců) spočívá zejména ve „váhovém zhubnutí“, kdy se snažíme v co nejkratším časovém intervalu, shodit co nejvíce kilo. Pochopitelně to nezabírá a kila jsou hned nahoře. Je to především nevyrovnaností mezi tréninkem a stravou. To znamená, že chodíme do fitcenter, skoro nejíme a po dvou týdnech máme o 2-3 kila méně. Ve většině případů naše úsilí končí a my po týdnu máme o 4 kila navíc. Naše těla nejsou stavěna na tak náročný trénink a k tomu na nedostatečný přísun energie. Ze začátku náš metabolismus funguje normálně, ale po pár dnech tohoto „cvičení“, tělo zjistí, že má nižší příjem a vyšší výdej, a tak následuje normální reakce-tělo začne přijímanou energii ve formě živin skladovat, pochopitelně do tuků. Teď ale o redukční dietě sportovců. K tomu, aby organismus spaloval tuk, se musí dodržet několik postupů. V první fáze se dociluje hypoglykémie, tedy stavu kdy je v krvi nedostatek cukrů. Tento stav je doprovázen pocitem únavy, bolestmi hlavy, podrážděností, celkově zhoršenou duševní a tělesnou výkonností. Tato fáze by u sportovců neměla trvat déle než tři dny. Poté následuje druhá fáze, kdy dochází k postupnému navyšování přijmu sacharidů. Toto pozvolné zvyšování zabrání tomu, aby se organismus přeladil do úsporného režimu a vše šetřil. Po 3 až 6 dnech se sportovec dostane na normální příjem sacharidů a vrací se k první fázi, jinak by se nejednalo o redukční dietu. Obvykle se dosahuje snížení tělesné hmotnosti o 3-8 kilo za měsíc.

Každému vrcholovému sportovci je kontrolován jídelníček, který se liší u krasobruslařky a vzpěrače, zejména v množství dodaných živin, ale přepočteno na kilogram tělesné hmotnosti, jsou poměry živin vyvážené. Obecně 60% tvoří sacharidy, 30% tuky a 10% pak bílkoviny. Strava sportovce se také bude lišit v průběhu dne, před tréninkem (zejména příjem cukrů), během tréninku (pitný režim, cukry) a po tréninku (4 hodiny pouze vysokosacharidová jídla a poté až např maso). Bílkoviny před, během a hned po tréninku nefigurují v hlavní roli, jelikož jejich vstřebávání je mnohem energeticky náročnější, a tak nejideálnějším zdrojem rychlé energie jsou sacharidy.

V dnešní době je žádoucí co nejvíce zefektivnět příjem/výdej, aby populace zbytečně netloustla (zvláště tedy ve vyspělých zemích).

Martin Dudek